The Accident

14. března 2014 v 22:26 | erevin
Myslela jsem si, že jsem mrtvá, ale byla mi zima. Někdo na mě mluvil, tak jsem asi mrtvá nebyla. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se do překrásných hnědých očí mladého muže.
Vypadal překvapeně, jako by na mně bylo něco zvláštního, ale nechápala jsem proč. Pokusila jsem se posadit, ale byla jsem moc unavená.


"Měla bys ležet," řekl ten muž a měl ohromnou lítost v těch krásných očích.
"Kde jsou moji rodiče," ptala jsem se, když jsem si vzpomněla na naši nehodu, ale třásl se mi hlas zimnou.
Všiml si toho, sundal si sako a přikryl mě jím.
"Je mi to líto," řekl, "ale stihl jsem zachránit jen tebe."
Tak proto ta lítost, došlo mi a než jsem se nadála, začali mi z očí téct slzy.
"To není možné," zašeptala jsem.
Nevím, jak dlouho jsem plakala, ale bylo to hrozně bolestivé.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se tiše.
"Elena," zašeptala jsem, ale moc jsem ho nevnímala. Cítila jsem tu hroznou prázdnotu, co mě prostoupila.
Co teď asi řeknu Jeremymu, pomyslela jsem si zdrceně.
Cítila jsem, jak mě ten neznámý vzal do náruče a nesl mě pryč.
"Všechno bude v pořádku," opakoval mi, ale mně bylo jasné, že i on věděl, že nebude.
I přesto, že měl tak uklidňující hlas, to nepomáhalo. Bolelo to čím dál tím víc.
"Kdo jste?" ptala jsem se, protože jsem potřebovala s někým mluvit.
"Jmenuji se Elijah," odpověděl mi s chvilkovým zaváháním a pak už jsem dokázala myslet jen na svou bolest.
Po chvíli jsem vyčerpáním usnula.
Probudila jsem se až v nemocnici. Vedle mé postele seděla teta Jenna s ustaraným pohledem. Hned, jak uviděla, že jsem vzhůru, řekla: "Ach Eleno. Je mi to tak líto."
"Teto Jenno, co je s Jeremym?" starala jsem se o svého malého brášku.
"Jen nám šel pro kafe. Za chvíli se vrátí," odpověděla mi zničeně.
"Je to moje vina."
"Ne. Eleno to není ničí vina. Nikdo nemohl vědět, co by se mohlo stát. Byla to prostě nehoda," uklidňovala mě Jenna, ale moc se jí to nedařilo. Bylo mi vážně strašně.
Jsou mrtví kvůli mně, opakovala jsem si v duchu.
Jenna mě dál uklidňovala, ale přesto jsem cítila hroznou vinu.
"Co ten muž, co mě zachránil?" ptala jsem se.
Jenna jen pokrčila rameny, vděčná za změnu tématu a řekla: "Nikdo o něm nic neví. Podle lékařů tě sem jen donesl a hned odešel."
Dělalo mi to starosti, ale byla jsem moc unavená, než abych se zabývala něčím dalším, než smrtí mých rodičů.
Když mě propustili z nemocnice, tak jsem se o něm snažila zjistit něco víc, ale nic kromě jména jsem o něm nevěděla.
Elijah. Nikdo s takovým jménem v Mystic Falls nežil a ani nikde v okolí, jsem nikoho takového neznala.
Na internetu jsem také nenašla nic, co by odpovídalo jeho jménu a vzhledu. Bylo to zvláštní. Skoro jako by neexistoval.
O necelý rok později:
Stála jsem v hale, pro mě neznámého, domu a čekala na upíra jménem Elijah. Měl stejné jméno jako můj zachránce, ale bylo až příliš nepravděpodobné, že by mě zachránil právě on, protože proč by mě tehdy nevzal s sebou, pokud o mě tak moc stál.

Bylo to nesmyslné. V rukou jsem svírala papírek od Bonnie a přemýšlela, když v tom vešel do místnosti on. Elijah. Upír, který mě zachránil.

Doufám, že se bude líbit. Prosím pište komentáře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo je lepší?

Elijah
Klaus

Komentáře

1 Janča Janča | 16. března 2014 v 16:16 | Reagovat

To je krásné! :3 Moc se ti to povedlo!!

2 A.A.R. A.A.R. | Web | 3. dubna 2014 v 16:14 | Reagovat

krásné :3 Tento pár přímo miluju :* a myslím si, že tato povídka by se mohla dočkat pokračování :) ale taky nemusí ;)

3 Perla Perla | Web | 6. května 2014 v 22:10 | Reagovat

Zaujímavá poviedka. :) Nie zlá, len by som to možno trocha viac rozpísala, pretože takto to bolo dosť strohé. Obsah sa mi ale páčil. Zaujímalo by ma, čo by s ňou potom vlastne urobil, keďže sa udalosti odohrali inakšie. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama