Náhodné seznámení

4. dubna 2014 v 21:40 | erevin
Popis: Odehrává se to mezi 2. a 3. sérií. Je to o setkání Bonnie a Kola.
Poznámky: Na tomhle pracuju už delší dobu. Snad se bude líbit a budete komentovat.


Procházel jsem se po parku v Mystic Falls. S návštěvou mého starého domova, přišli i vzpomínky, ale já nikdy nebyl sentimentální typ.
Byl jsem v parku asi už půl hodiny, když jsem jí uviděl. Seděle sama na lavičce. Tmavé vlasy jí zvedal vítr a já se rozešel k ní.
"Ahoj," řekl jsem a nasadil okouzlující úsměv.
"Ahoj," odpověděla mi a zvědavě se na mě podívala.
"Jmenuju se Kol a ty?" vyptával jsem se.
"Jsem Bonnie," odpověděla mi a usmála se.
"Směl bych tě někam pozvat Bonnie?"
"No, já nevím," ošívala se.
"No tak. Jen to zkus, prosím," prosil jsem, až jsem se tomu sám divil.
"Tak dobře. Kousek odtud je Grill," zvedla se a společně jsme se vydali do Grillu.
Posadili jsme se ke stolu v koutě. Bonnie si objednala kafe a já bourbon.
"Odkud jsi Kole?" zajímala se Bonnie.
Měla tak krásné jméno.
"Narodil jsem se tady, ale různě jsme s rodinou cestovali, bydlel jsem snad v každém státě v Evropě," odpověděl jsem s úsměvem, "a ty?"
"Odtud. Vlastně jsem se odtud nikdy nedostala," řekla.
"A nemrzí tě to?" zajímal jsem se.
"Celkem to jde," odpověděla mi s úsměvem.
Několik hodin jsme si různě povídali, když se podívala na mobil a vyjekla: "Panebože. Vždyť už je deset."
"Musíš jít?" zeptal jsem se smutně.
"Jo. Promiň," řekla a nasadila omluvný výraz.
"To nic. Tak běž, já to zaplatím," řekl jsem.
Když Bonnie odešla, tak jsem zaplatil a vyšel z Grillu. V tom jsem uslyšel křik mojí Bonnie. Naproti ní stála ta dvojnice Katherine a zrovna jí tesáky vrazila do jejího krásného hrdla.
Přemístil jsem se k nim a odtrhl Katherine od Bonnie. Zlomil jsem jí vaz a zeptal jsem se se strachem v hlase: "Jsi v pořádku Bonnie?"
Zamrazilo mě, když se na mě podívala těma svýma krásnýma hnědýma očima a v nich se zrcadlilo znechucení.
"Ty jsi upír?" zeptala se s notnou dávkou odporu.
"Ano."
"Vypadni ode mě," křikla a utekla.
V tom se probrala Katherine a sledovala, jak Bonnie utíká.
"Takže Původní se nám zamiloval do čarodějky. Jak nešťastné," řekla mi a zmizela.
Chtěl jsem jí sledovat, ale došlo mi, že Bonnie je důležitější a vydal jsem se po její stopě.
Nemohl jsem jí nikde najít, tak jsem to po asi 4 hodinách vzdal. Byl jsem zrovna v lese nedaleko velkého domu a uslyšel jsem Bonnie: "Strašně se mi líbil. Byl pozorný, vtipný a hezký. A upír. Proč všichni hezký kluci musí být upíři."
Slyšel jsem, jak plakala.
"Možná není, tak strašný, i když je upír," řekl další dívčí hlas, "vždyť já jsem taky upírka a vycházíme spolu."
"Ale tys zabila jednoho člověka, Caroline. Radši ani nechci vědět, kolik lidí zabil on."
Měla pravdu. Zabil jsem nespočet lidí. Než jsem slyšel cokoliv dalšího, vydal jsem se pryč.
Když jsem šel k domu, kde jsem se prozatím ubytoval, cítil jsem se, tak prázdný, jako ještě nikdy v živozě. Myslela si o mně, že jsem zrůda, už když si myslela, že jsem obyčejný upír. Nechci ani vědět, jak by reagovala, až by zjistila, že jsem Původní.
Došel jsem domů a uvědomil si, že už tu ani nechci zůstat, ale nechtělo se mi odjíždět, tak pozdě večer, tak jsem si šel lehnout a po chvilce jsem usnul. Zdálo se mi o tom, že líbám Bonnie. Bylo to tak krásné.
Ráno mě vzbudili ranní paprsky slunce. Vstal jsem, dal jsem si kafe a vydal jsem se k domu, kde jsem včera slyšel Bonnie. Když jsem tam došel, zaklepal jsem a otevřelami dvojnice, jejíž jméno si nepamatuju. Můj bratr Nik mi řekl, že existuje, nebo spíš mi řekl, že existovala nová dvojnice. Řekl, že jí zabil. Vůbec jsem to nechápal, ale teď mě to nezajímalo. Měl jsem naléhavější věci na práci.
"Je tady Bonnie?" zeptal jsem se
Asi jí došlo, kdo jsem, i když to nebyl její hlas, který jsem včera slyšel, ale možná je to také Bonniina kamarádka.
"Pojďte za mnou," řekla a vydali jsme se do, usoudil jsem, obýváku. Na gauči tam seděla Bonnie a když jsem vešel do místnosti, překvapeně se na mě podívala.
"Kole," vyjekla.
"Ahoj, Bonnie," řekl jsem.
"Takže tohle je ten upír, kterého jsi včera viděla," zeptal se nově příchozí.
Bezpochyby to byl upír. Měl takový ten arogantní úšklebek, jaký vídám u mladých upírů a viděl jsem, jak přemýšlí, jak zaútočit.
"Ani to nezkoušej. Já jsem Původní," varoval jsem ho a sledoval pohledy všech v místnosti.
"Ty jsi Klausův a Elijahův příbuzný?" zeptala se mě Elena, už jsem si vzpomněl, jak se jmenuje.
"Jsem jejich nejmladší bratr. Znovu při životě. Nik byl tak laskav, že nám všem vytáhl ze srdcí dýky."
"Takže jsi jen Klausův špeh," obvinila mě ukřivděně Bonnie.
"Ne to nejsem. Nepřišel jsem sem na Nikův příkaz. Bonnie, já, myslím, že tě miluju," dostal jsem ze sebe námahou, " nikdy jsem k nikomu necítil to, co k tobě. Vím že, jako čarodějka, nenávidíš upíry, tak jsem rozhodnut odejít, ale nejdřív."
Přešel jsem k ní a políbil jí. Bylo to ještě lepší než v mém snu. Bylo to, jako by ve mně všechno štěstím explodovalo. Teď už jsem si byl svými city jistý. Po chvilce jsem se odtáhl a řekl: "Miluji tě Bonnie. Sbohem."
Aniž bych se na kohokoliv podíval, tak jsem odešel a vydal jsem se domů. Když už jsem měl téměř všechno sbaleno, ozval se zvonek. Přemístil jsem se ke dveřím a otevřel je. Vydechl jsem překvapením. Stála tam Bonnie.

"Taky tě miluju Kole a je mi jedno, že jsi upír," řekla a políbila mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katarína Katarína | Web | 6. dubna 2014 v 15:04 | Reagovat

Kol a Bonnie by i v seriálu tvořili skvělý pár kdyby ovšem Kol žil :D Kol byl a stále je můj oblíbený původní. Krásná povídka!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama